Už brzo, v dubnu, děti budou mít narozeniny. Marthě budou tří roky a Simonovi bude šest let. Mezi narozeninami děti je jenom dvanáct dni. Je na čase obstarat dárky. Děti už mají hodně hraček a příbuzní jim budou určitě darovat další. Tak od nás dostanou jenom drobnosti. Knihy nejsou velké a oba je mají moc rádi. Naštěstí toho času knihkupectví jsou otevřené. Honem běžím do nějakého a vevnitř stojím trošku nerozhodně před policemi s knihami pro děti. Je hodně a nejdřív musím rozumět řádu. Přátelství prodavačka se blíží a chce mi pomáhat. „Co hledáte?“ „Potřebuju knihy pro děti“ odpovídám. „Kluk nebo holka?“ se zeptá prodavačka. O tom musím nejdřív přemýšlet. Domníval jsem se, že knihy jsou spořádané na téma. Když hledám knihu pro mě, obvykle knihy jsou tříděné. Romány, literatura faktu, a tak dále. Simon se zajímá o rakety a vesmírné cestování. Je to kniha pro kluky? A pokud ano, proč se holky o to nezajímají? Pro Marthu jsem myslel na omalovánky. Možná chce vymalovat rakety a planety. Mužů to najít u holek nebo jenom u kluků?
Od té doby, co mám děti, často se zeptám, proč stanovujeme už od narození zájmy děti na základě pohlaví. Znovu a znovu jsem se setkal s rodiči (obzvláště maminkami), kteří stále vědí, co miminko nebo malé dítě potřebuje přesně teď. Tenkrát jsem myslel, že nejsem citlivý tatínek, protože jsem mohl o touhách a zájmech svých dětí se jenom domnívat. Jen od té době když děti umí mluvit, můžu se jich zeptat na jejích přání. Většinou dostávám odpověď, ale nejsou vždy přání trvalé a občas se mění. Proto jsem měl nikdy nějakou pevnou představu o zájmy dětí. Dostali jsme hodně hráček od kamarádů a děti si vybrali z ní co chtěli. Například jsem dostal panenku, když jsem byl malý. Sestra předtím dostala jednou a záviděl jsem ji. Pamatuju si, že jsme se s nimi často hráli. Simon nejdřív zdědil panenku a nějakou dobu ji měl rád. Potom panenku měla Martha. Měla o ni podobny zájem.
Dneska najdeš všude zboží podle pohlaví. V drogerii nabízejí růžové mýdlo s princeznou a modré mýdlo s rytířem. Neutrální papír na kreslení už není běžný. A jestli myslíš, že můžeš koupit oblečení, které nosí jak syn, tak dcera, ještě neznáš výrobce módy. Nakonec chtějí vydělávat dvakrát. V současných knihách pro děti, kluci můžou bojovat proti zlu nebo objevovat poklady. O proti tomu holky chodí nakupovat nebo krmí kočičky. Takové příklady jsou samozřejmě extrémní. Ale existují a najdeš je ve obyčejných věcech. Moje nejoblíbenější moderní kniha pojednává o školce. Maminka odvedla děti do školky, vyzvednula je a šla s nimi nakupovat. Tatínek je jenom na malém obrázku jako stín v autě když jezdi do práce.
Máme pevné představy v hlavě. Jako lidé to potřebujeme, jinak by byl svět přetěžování. Představy jsme zdědili po rodičích a z prostředí. A takové představy se změní jenom pomalu za několik generací. Také máme představy o našich dětech. Když byl Simon malý, chodil jsem s ním do bazénu a do sauny. Měli jsme kurz plavání a většinou tam chodili maminky ale také několik tatínků. Téměř všichni starší holky už měly dlouhé vlasy. V sauně si maminky občas stěžovali, že s tím mají moc práce. Zeptal jsem se proč mladé holky už májí dlouhé vlasy. Ale Maminky na to tenkrát neměli žádnou odpověď.
Domnívám se, že stále máme zažité obrázky v hlavě. Holky jsou spíš hodné, zručné a krásné. A proto tak musí vypadat. Kluci jsou divocí, nemotorní a necitliví. Proto nemusí vypadat krásně. Nikdo to od ních neočekává. Mám dojem, že holky musí myslet od začátku, že byt krásná je pro ně velmi důležité.
Prosím vás, nechápejte mě špatně. Určitě je hodně rozdílů mezi holkami a kluky a moc o tom nevím. Kluci například mají jiné hormony než holky. Proto jsou skutečně občas nekontrolovanější. V školce kluci se hraji spíš s kluky a holka s holkami. Občas mají skupiny konflikty a hádají se. Pohlaví je důležitý znak a děti májí to objevovat. Možná holky spíš mají větší zájem o sociální hry a kluci o boj. Ale jestli je to pravda, nemusím to ještě podporovat. To se rozvine samo od sebe. A také to nemá žádný význam pro děti, kterých se to netýká. Pokud jsi chlap a nechceš bojovat, ale radši si hraješ s panenkou, to není ani špatné ani dobré. A proč bys nemohl občas bojovat a občas oblékat svého medvídka?
Marthě budou brzo tři roky. Kreslí a maluje víc a přesněji než Simon v stejném věku a skutečně je také obratnější. Jinak se ještě nevšímám moc rozdílu. Martha má krátké vlasy (protože rodiče nemají ani čas ani chuť aby se starali o dlouhé vlasy), je občas divoká a také nahlas křičí. Oblékám ji oblečení, které je v skříni. Občas také se šaty ale většinou oblečení, které předtím nosil Simon a předtím už nějaké jiné dítě. Na hřišti lidí obvykle myslí, že Martha je chlapec. To záleží ale také na její kompaktním tvaru. Je mi jedno, čemu lidí věřím a nezlepšuju to.
Koupil jsem pro Simona tenkrát boty z blešího trhu. Boty byli dobré a měl je moc rád. Ale měli jednou malou vadu, a to že za nich byli decentní růžové květy. Někdy nechtěl nosit boty, protože jsou „boty pro holky“. Kluci ve školce mu to řekli. Už nevím, jak jsme to řešili. Nenutil bych ho nosit boty. Nakonec ty boty nosil dal, asi proto, že měl je moc rád.
Někdy v budoucnosti bude vliv sociálních skupin stoupat. Martha si nechá narůst vlasy, bude chtit nosit krásné šaty a budu se stále ptat, co si o ni ostatní myslí. To je v pořádku. Má objevit sám sebe a její vnější svět. Jako rodiče ovlivňují děti už dost. Jenom chci, aby děti poznali více možnosti a více modelů. Život je příliš krátký na to, aby zastával jenom jednu roli.
Prag - 2021 - Praha 