Už šest let se učím česky. Někdy víc a někdy méně. Někdy mám pocit že nedělám žádný pokrok ale pokaždé když jsme v česku, rozumím a mluvím lépe. Tak stále mám motivaci, ačkoliv taková cesta je dlouhá a namáhavá.
Obvykle se učíme nový jazyk ve školce i někdy na univerzitě. Tenkrát jsem si nevážil takové možnosti a nepoužíval jsem je pořádně. Později jsem zkusil znova se učit francouzsky, ale dost jsem se a proto šlo všechno vniveč. Ale když jsem si ale bral Pražandu, byl jsem víc ctižádostiví. Začal jsem se učit jazyk manželky a za celých šest let to jsem to ještě nevzdal. Samozřejmě nejsem odborník ve jazycích ale aspoň teď mám trošku zkušenosti jak takový starý muž jako já můžu si přivlastnit cizí jazyk.
Učil jsem se anglicky ve školce a používal jsem jazyk občas na universitě. V práce ale jsem dělal velmi pokrok protože jsem mluvil a psal převážně v angličtině. Teď umím hovořit plynně anglicky. Pokrok teď je málo a jenom stále mě chybí několik slov. To je můj cíl se češtinou. Ovládat češtinu abych na ni nemusel tak moc myslet.
Špatná zpráva je: Učit se jazyk znamená zase, zase a zase. Opakuju gramatiku, slova a všechno znova a znova. A zapomínám hodně. Občas ale slova naráz zůstávají v paměti. Vždycky když přijdou s kontextem. Jednou venku Babička smetla drobky ze stolu a přitom řekla „pro mravence“. Od té doby znám co je mravenec. V Praze, takové situace mám víc a víc. To je výhoda, když můžeš se učit jazyk v zemi. Proto zkouším se učit různě. Tradičně s knihou, s kartičkami a dodatečný píšu takové texty. A také pomáhají písničky, televize a knihy pro děti. V Praze samozřejmě zkouším hovořit často, ale s coronou to je teď těžké.
Magda mi pomáhá moc a často je lepši se zeptat jí než nahlížet do slovníku. Často překlad není tak přesný a kontext je také důležitý. Magda nezapomněla moc, jenom málokdy hledá správné slovo. Například jednou v květinářství nevěděla výraz pro jmelí.
V Německu jsem už pravidelně měl lekci po Skypu s českou učitelkou a v tom pokračujeme i tady v Praze. Například opravujeme tokové texty.
Jsem zvědavý kdy Simon bude umět lépe česky než já. Učí se jenom přirozeně a děla velké pokroky. Nasává jazyk jako houba. Těším se s toho, že Simon má velkou radost z českého jazyka a pilně se snaží o nová slova a výrazy. Ve školce a s Babičkou musí mluvit česky a dokonce má velkou radost z této výzvy. Simon jasně se učit úplně jinak než já. Mluví bez ohledu na gramatiku a míchá češtinu a němčinu. Ale s tím mi brzo předstihne.
Celkem už mám dojem, že se pobyt vyplatí.
Prag - 2021 - Praha 